Zasnìženou stezkou k høbitovu mrtvých stínù, stezkou do mlhového oparu èerné noci. Zde se schází jen stíny a všichni smutní, padlí. Stromy se svou pohøební vùní naøíkají.
Kraj bez svìtel, nekonèící temnota pøi žalostných pomnících, bolestné rány jedovatých trnù rudých oblak. Nemocný pták krouží nade mnou a zpívá chmurnou píseò o melancholii. Høbitov skleslých poutníkù, zapomenutý svìt noèní èernoty.
Cesty bez jediné zapálené svíce, staré náhrobky zapadlé ve snìhu, nicotný majestát. Høbitov mrtvých stínù, høbitov života.