Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn, až naplní mě, odpustím ho ven. A pak ve mně zhasne všechno to krásné, já zůstanu stát na jednom z jeho břehů akorát.
refrain: A roztříštím rým něhou bodláčí, rezonancí v kruhy se stáčím do prázdných rámů. Vodopádů stín květinám smáčí listy do vín, v dužinách kráčím porcelánům.
Slzivou bouří zapírám výlety snů, trombóny třpytu roztroubí je v hlas, vyřčené potají, hned u rtů zatajím a skryju v list, až v nebezpečném bezpečí svému moři začnu číst... že
refrain (2x)
Mám moře skryté v hoře z tenkých stěn, až naplní mě, odpustím ho ven.